Látkové pleny
spotřebovávají celkově (i s praním) méně energie a vody při praní než jednorázovky. (Při výrobě celulózy a dalších materiálů, které jednorázovky obsahují, se používá velké množství vody a tato výroba je energeticky velmi náročná).
Na výrobu je spotřeba surovin také menší (bavlna, hedvábí, vlna, bambus apod.)
Nejvíce energie se spotřebovává při praní látkových plenek. V této fázi tak plenky zatěžují odpadní vody a při sušení a žehlení spotřebovávají energii. Mnozí lidé mají za to, že spotřeba energie a vody při praní látkových plenek je srovnatelná s energií potřebnou na výrobu plenek jednorázových, takže by to z ekologického hlediska mělo vyjít nastejno. Zdaleka tomu ale tak není. Malý příklad pro srovnání nám může přiblížit spotřebu vody. Na praní plenek se za 3 dny spotřebuje zhruba 60 l vody, zatímco jedna osoba používající splachovací záchod, spotřebuje za stejnou dobu zhruba 300 l vody.
Mnohé ze surovin, z nichž jsou látkové pleny vyrobeny, pochází z obnovitelných zdrojů jako je bavlna, vlna, konopí nebo bambus. Neobnovitelné zdroje jsou využity pouze při výrobě pracích prášků.
Jednorázové plenky
Jsou plenky na jedno použití, složené z propustné fólie (polypropylen), části nasákavé vložky (většinou buničina a gelový absorbér na bázi polyakrylátů, který doplňuje buničinu), nepropustné fólie k ochraně prádla (polyetylen), lepicích pásků či suchého zipu a gumiček. Jsou asi z 50 % vyráběny z neobnovitelné ropy. Na jednu plenku se spotřebuje zhruba šálek surové ropy. Savá buničina se zase energeticky náročně vyrábí ze dřeva a za celou dobu se jí spotřebuje zhruba 250 kg. Při bělení buničiny se zatěžují odpadní vody.
Spotřebovávají velké množství surovin - na jejich výrobu je třeba velké množství dřeva a vody na buničinu, ropa na umělé hmoty, palivo na transport). Celkově je spotřeba surovin u jednorázových plenek zhruba 10 – 50 x vyšší než u látkových.
Nezanedbatelné je i znečišťování ovzduší, které vzniká jak při jejich výrobě (výroba celulózy a umělých hmot), tak i při distribuci do obchodních domů, do domovů uživatelů a po použití k místu zneškodňování. Pokud se podíváme na tento problém komplexně, tak maminky nebo tatínkové také často jezdí pro plenky autem do vzdálenějších obchodů.
Kromě energetické náročnosti při výrobě mají dále negativní ekologický dopad - doprava (včetně nákupů) a spalování plen po jejich použití, jež zatěžují ovzduší.
Odpad z plen je vzhledem k velké nasákavosti ještě objemnější a hmotnější – až jedna tuna na dítě (za dva roky). Jedná se o odpad nerecyklovatelný, který se buď sládkuje (rozklad plen dle odhadů odborníků potrvá 200 – 500 let) nebo se spaluje ve spalovnách (vznikají tak toxické látky).
Plenky tvoří celkem 4% domácího odpadu ve vyspělých zemích!!!